Tuesday, January 30, 2018

Kari "karbanátky" do batohu

Chystala jsem se na celodenní výlet zamrzlou krajinou a přemýšlela, co s sebou k jídlu. Něco sytého, ale zároveň snadno stravitelného a skladného. Veganské slané placky byla moje premiéra. No jo, ale z čeho je uplácat, když nemám namočenou čočku ani jinou luštěninu a do hodiny chci mít hotovo? A půjde to vůbec bez vajíčka?


Jako základ pro vydatných 8 placek jsem zvolila dvě hrsti jemných ovesných vloček a hrst polenty, která se tvářila, že svou lepivostí nahradí vejce. Sypkou směs jsem ve větší míse přelila vodou (tak přiměřeně), a nechala chvíli nabobtnat. Zatímco jsem rozmýšlela, co dál, usmála se na mě plechovka červených fazolí v chilli omáčce. Vždyť co by to bylo za "karbanátek" bez bílkovin! Přidala jsem půl plechovky. K tomu tři stroužky česneku, lžička mého oblíbeného kari, lžička majoránky, lžička gulášového koření, přiměřeně kajenského pepře (dle požadované ostrosti), sůl a pepř. Neodpustila jsem si ještě lžíci ostré paprikové omáčky Ajvar od firmy "natureta", kterou jsem zakoupila v kauflandu v oddělení se zeleninovými pomazánkami a omáčkami.

Všechno řádně promíchat a případně naředit vodou/nastavit polentou tak, aby ze směsi šla jakž takž uplácat placka. Na pánvi rozpálit horkuvzdorný olej (řepkový) a opékat přibližně 7 minut z každé strany (dokud nebudou mít zlatavou barvu), nechat zchladnout, dát do plastové dózy... a vyrazit na výlet!

Po více než tříhodinovém výšlapu v mrazivém počasí mi pořádně vyhládlo. Placky byly nejen příjemně ostré a hutné, ale i snadno stravitelné (jsem citlivá na luštěniny a nevhodné kombinace jídla, zvlášť když se stravuji ve spěchu). Tři kusy mě zasytily na další tři hodny podobně jako plnohodnotné hlavní jídlo.

Poselství karbanátku: NEBER ŽIVOT TAK VÁŽNĚ
Vážnost plodí starost, uvolnění radost. Přestav si svůj svět jako dětskou hru, protože on takový je.

Monday, January 29, 2018

Pečené batáty s karotkou a řepou /BL/

Zkombinuj správné druhy, vhodně okořeň a pečená zelenina tě nezklame. Je vhodná zejména pro chladné dny, protože v sobě kumuluje hodně tepla dlouhým pečením; dokonce mi připadá, že pocitově zahřeje a uspokojí chuťové pohárky podobně jako maso. A to chceš.


/BL/ = bezlepkový

Co budeš potřebovat?
  • 2 velké batáty (nebo více malých :-) )
  • 4 větší karotky (chceš-li, mrkve)
  • 2 červené řepy
  • 2 kořeny fenyklu
  • 4 stroužky česneku
  • 4 lžíce řepkového/slunečnicového/olivového oleje
  • 2 lžičky kari koření
  • 1 lžíce sójovky (superior dark)
  • sůl, pepř
  • kajenský pepř
Batáty omyj ve dřezu kartáčkem. Pokud jsi zvyklý/á je loupat, oloupej je, pokud ne, tak se na to vykašli a rovnou je nakrájej na větší kusy (batáty totiž nepotřebují tak dlouhou dobu pečení jako ostatní použitá zelenina). Karotku omyj, a pokud zrovna nemáš domácí nebo bio, tak i oškrábej. S řepou buď nekompromisní, tu jednoznačně umýt, oškrábat a snažit se při tom moc nezaprasit, protože z oblečení a dalších povrchů jde sakra špatně dolů. Mrkev krájet na celkem tenká kolečka, řepu na celkem tenké proužky (pokud to budou kusance tak velké jako ty batáty, tak z batátů budeš mít kaši a na řepě a mrkvi si vylomíš zub). Česnek normálně oloupat a stroužky klíďo nechat vcelku.

Všechno vhodit do přiměřeně velké mísy, zakápnout olejem (cca 4 lžíce, ale řiď se podle aktuálních vibrací a podle toho, kolik energie zrovna potřebuješ), trocha kvalitní sójovky (nepřežeň to), přiměřeně osolit, opepřit, dvě lžičky kari a dvě špetky kajenského pepře. Pro medvědy a pro ty, kteří to chtějí mít hodně cool, možno přidat i medvědí česnek. Promíchat vhodně a důkladně, posléze vsypat na plech vyložený pečícím papírem (který není podmínkou), ale dá se to zvládnout i v pekáči nebo zapékací míse.

V troubě by měl pokrm setrvat docela dlouho, skoro hodinu na 200 - 220°. Doporučuji tak po půl hodině zkontrolovat, co se děje v troubě, a když tě chytne panika, že se odspodu něco připaluje, trochu to prohrábnou vařečkou.Pokud to dobře dopadne, nezapomenout sníst.

Můj tip: Pokud zrovna nedržíš dietu nebo tak něco, k zelenině se skvěle hodí sojanéza nebo sójová tatarka. Mimochodem je mnohem chutnější a dietnější než ta "normální".

Poselství pečeného batátu: DOMA JE TAM, KDE JSEM SÁM/SAMA SEBOU
Planeta Země je můj domov. Cítím se dobře, kdekoli jsem, protože sebe sama/samu nikdy neopustím.


Wednesday, January 24, 2018

Ječný kuskus s kešu, brokolicí a kadeřávkem

Kuskus je taková rychlá klasika. A co k němu? Přece to, co je zrovna v lednici/mrazáku!
Po ruce jsem zrovna měla čerstvou brokolici, v mrazáku kadeřávek z léta a pytlík kešu oříšků z dm drogerie. Kešu v takové směsi krásně změkne a chutná skoro jako kuřecí maso. Jídlo pak není takové "hladové", lépe chutná, více zasytí a samozřejmě dožene potřebné živiny: bílkoviny a tuky.


Na 2-3 porce jsem potřebovala tyto ingredience:
1 brokolici
80 g kešu
1 hrst kadeřávku (nemáš-li kadeřávek, dej špenát; nemáš-li špenát, nedávej nic)
1 červenou cibuli (nebo bílou)
2-3 lžíce olivového oleje (budeš-li moudřejší, než já, použiješ řepkový nebo kokosový, protože ty jsou na rozdíl od panenského olivového oleje stabilní i při vysokých teplotách)
2 lžíce sójovky (nejlépe nechemickou superior dark)
kajenský pepř dle chuti
1 lžičku kari bez soli
1 lžičku polévkového koření do kuskusu
sůl, pepř tak od oka (ale hlavně ne do oka)

Okořeněné suroviny jsem orestovala (nejprve česnek s cibulí, pak na jemno nakrájenou brokolici), okořenila, podlila horkou vodou a nechala 15-20 minut dusit.
Mezitím jsem si připravila kuskus. Kuskus standardně připravuji ho tak, že přidám pouze polévkové koření, pokud to chci mít super vyladěné, ale většinou jen zaliji horkou vodou v poměru 1 : 1 a nechám nabobtnat.

Nakonec obojí smíchat a je to. Na ozdobení pro ostromily pálivá chilli omáčka (ta "s kohoutem"), něco zeleného - řeřicha/polníček a pro náročné zájemce sójanéza (k dostání ve zdravých výživách i v malých městech, je výborná!).

Překvapila mě časová nenáročnost tohoto pokrmu. Jednu porci jsem snědla hned, druhou jsem si vzala do práce a ještě mi zbylo k večeři na další den. A časová náročnost? Nejvíc času zabralo asi krájení brokolice :-).

Dobrou chuť!

Poselství ječného kuskusu: MILUJI LEHKOST POHYBU
Pohyb je změna, pohyb je příroda, pohyb je život. Překonávání vzdáleností na kole nebo pěšky je hračka.

Tuesday, January 23, 2018

ABOUT THIS SPACE

Myslím si, že všichni jsme Jedno. A taky že má smysl jít svými sny.


Rozhodla jsem se uvěřit tomu, že tady na Zemi lze realizovat úplnou svobodu…tělesnou, duševní, materiální. Že každý může dělat, co ho baví. Že každý může zažívat radost. Že bolest je přítomna, ale posiluje. Že strach je přítomen, ale je od toho, aby se překonával. Že jsme tu proto, abychom žili naplno, ne přežívali.

Tak to zkouším a tvořím.


Zkouším tvořit život, „na který je radost pohledět“, jak se píše v afirmacích od Louise Hay. Na který JÁ s radostí pohledím, dodala bych. Protože každý má představu radostného života úplně jinou… Naštěstí, proto je svět tak úžasně pestrý.




Příliš mnoho času už jsem ztratila tím, že jsem uvěřila někomu jinému než sobě. Dopadlo to tak, že jsem studovala školu, která mě nebavila, a skončila u práce, na kterou se nehodím. A která mě obírala o tolik energie, že ji už po čase nezvládla doplnit ani domnělá protihodnota, která každý měsíc přistávala na mém účtu. Protože já najednou nevěděla, co se sebou. Dny se táhly jak žvýkačka, večery po všedních dnech jsem trávila "dobíjením baterek" a připadala si jako stroj, jako bezduchý jedinec, který nějakou divnou shodou náhod žije život, který si nevybral.

Tak proto jsem se narodila? Abych doopravdy žila jen o víkendech a abych se tímto stylem doslova doploužila až do důchodu? Ale já se nevzdám a nezařadím mezi ty zástupy lidí, kteří tvrdí „takový je prostě život, zvykneš si, časem otupíš“.

Ne, já neotupím a nezvyknu si na ubíjející rutinu bez toho, abych aspoň nezkusila, jestli to náhodou nejde i jinak.


A taky nebudu poslouchat, co mi káže strach. Rozhodla jsem se jít za tím, v čem vidím smysl. I když je to běh na dlouhou trať a začínám prakticky od nuly. I když přesně nevím, jestli je to to pravé. I když přesně nevím, jaké budou následující kroky, znám jen těch pár prvních. Ale mám vizi. Nebude to zadarmo a už vůbec ne snadné. Ale budu mít radost a bude mě to bavit. Možná to nevyjde a já se po čase vrátím do té kanceláře. Možná to ale vyjde a já budu volná. Volná s poznáním, že když chci, tak můžu.


Chci se totiž na vlastní kůži přesvědčit, že opravdu můžeme žít svůj sen. Nebe na Zemi. A že je tady dostatek pro každého.


Že můžeme žít skvělý, naplněný život, jak nám tvrdí stovky motivačních řečníků, autorů seberozvojových knih, spirituálních učitelů, koučů a úspěšných lidí. A budu o tom psát. Jak mi to jde (anebo nejde), protože psaní je pro mě jemná terapie, metoda k utřídění myšlenek.




Budu také psát o svých cestách, protože cestování je nádherná věc a vnímám ji jako nedílnou součást osobního růstu.

A taky sem občas lupnu nějaký divutvorný výtvor z kuchyně, který může posloužit jako malá inspirace pro podobná kulinářská nemehla jako jsem já, která si místo vaření raději čtou, čas přípravy jídla potřebují srazit na minimum a zároveň chtějí zařadit do jídelníčku víc veganských, vegetariánských nebo prostě jen zdravých jídel.

Možná tyhle řádky čtou lidé, kteří se rozhodli jít podobnou cestou, jako já. Ne možná…určitě, protože zákon přitažlivosti funguje :-). Bude mi potěšením, když se se mnou podělíte o ten váš příběh, o tu vaši cestu, kdy jste opustili své jistoty, ve kterých už se nedalo dýchat, a rozhodli se vydat do Neznáma. Když budeme o sobě vědět, třeba nám to půjde líp. Protože žádná cesta není úplně neprošlapaná… A jak to říkal Coelho?


„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“