Jak pracovat s fotkami a nezbláznit se z toho

Patřím k těm lidem, kteří si fotí všechno, co je zaujme, a to zejména na cestách a zvláštních příležitostech, ale i v běžném životě. K fotkám se pak často vracím a říkám si – hele, tohle jsem prožila přesně před rokem (je možné, že to tak utíká?), tady jsem byla loni na podzim, toto jsem prožila v zimě… Fotky ve mně vždy evokují nejen bezprostřední zážitky a pocity, ale i celkové osobní naladění v daném období. A to může být zajímavý retrospektivní výlet. Jak ale zacházet s fotkami, aby někam nezapadly, aby jich nebylo moc a aby byly snadno po ruce?

1. Pravidelně promazávejte. Zní to možná zvláštně jako první bod, ale pokud fotíte tak jako já pro jistotu jeden objekt třeba pětkrát s tím, aby se alespoň jeden snímek vyvedl, nejspíš mě pochopíte. Takže pokud se nechcete utopit v množství snímků, které vás už skrz jejich množství odradí od toho, abyste se jim dál věnovali, tak pokaždé, když si najdete chvilku a když se jich například po víkendu nakupí víc, PROMAZÁVEJTE. A buďte nemilosrdní. Určitě nepotřebujete mít snídani nafocenou dvacetkrát, nebo selfíčko desetkrát, stačí jeden-dva povedené snímky. Hodnoťte kompozici, barvy, ostrost a samozřejmě subjektivní vjemy.

2. Zakládejte si složky podle časového období. Pravidelně přetahuji do počítače vždy zásobu fotek z určitého časového období, a to alespoň jednou za půl roku (ideálně ale častěji). Složka, která bude obsahovat fotky od července do září, se pak může jmenovat 2018_7-9 a v jednotlivých složkách se budete snadno orientovat. V mobilu si nechávám fotky maximálně půl roku, abych ulevila paměti a měla dost prostoru pro nové.

3. Zakládejte si složky podle zvláštních příležitostí. Fotky z cest vždy „izoluji“ do zvláštní složky, protože se jedná o ty, ke kterým se nejčastěji vracím a dále s nimi pracuji. Také je řadím podle roku, takže např. „2018_7-Londýn“ znamená, že jsem byla v červenci v Londýně – pojedu tam přeci časem zas, tak ať se to neplete, že? Promazávání pro ně platí stejně tak. Až přijde návštěva a budete se chtít pochlubit fotkami z nedávného výletu, určitě je nechcete otrávit pěti sty nepovedenými snímky, které jsou stejně jeden jako druhý, ale raději padesátkou kvalitních snímků, na které můžete být hrdí. A promazávejte co nejdříve po návratu z cesty. Připomenete si tím krásné chvíle, a dokud je máte v živé paměti, lépe vyhodnotíte, které si chcete uchovat.

4. Nebojte se automatických oprav a dalších pomocníků. Pokud nejste žádní techničtí experti ani nevládnete photoshopem (ani já ne), s pár základními funkcemi, které jistě umí váš mobil i počítač, můžete kdejaký průměrný snímek vytáhnout na zdařilý skvost. Líbí se mi barevné, rozjasněné fotky se zvýrazněnými světlými odstíny, nejlépe v širokoúhlém formátu s ideální kompozicí. Fotky z cest, kterých je vždy poměrně dost a chci je mít vždy co nejdříve hotové, upravuji proto ve třech rychlých krocích:

A) Oříznutí, je-li potřeba, aby na fotce nebylo nic useknutého a rušivého nebo příliš zbytečného prostoru (například nebe nebo silnice) a to nejčastěji na širokoúhlý formát. Snažím se sice fotit tak, abych fotku už ořezávat nemusela, ale ne vždy to vyjde.

B) Vyrovnání horizontu, protože když moře padá k jedné straně, je to prostě průšvih. Stejně jako předchozí bod – je lepší fotit rovnou čistě, nicméně bez pomocných os na displeji/v hledáčku se strefíte jen těžko.

C) „Automatická oprava“. Ještě nikde jsem se nesetkala s lepšími výsledky automatických oprav než ve svém obyčejném, systémem přednastaveném programu Windows Photos na mém Windows 8 (ve Windows 10 je tahle funkce naprosto otřesná, fotky spíš hyzdí než vytáhne, tak pozor na to!). Jedním kliknutím dosáhnete hned několika kroků k lepšímu výsledku – potlačení stínů, vyšší ostrost a jas, zajímavější tón barev.

5. Instagram. Asi nejpoužívanější moderní aplikace skrz fotky, která už se přetvořila do regulérní sociální sítě. Instagram používám už řadu let a je zajímavé jednou za čas zalistovat o mnoho měsíců nebo dokonce let zpátky a vybavit si zaprášené vzpomínky. Baví mě manuální opravy, které instagram nabízí – pohrát si s jasem, barvou, strukturou. Nic se ale nemá přehánět a méně je v tomto případě více. Hlavní výhodou je, že z každého výletu postnu na instagram ty nejepší fotky – nebo se o to aspoň snažím. Což mě navede později k fotkám, které chci papírově zachovat, protože skvělou věcí je…

6. Fotokniha. Což je asi nejlepší způsob, jak zachovat ty nejlepší vzpomínky na celý život. Zajímavým zvykem může být pravidelná tvorba fotoknihy za konkrétní rok, nebo pokud máte hodně zážitků, třeba i půlrok. A pokud dodržíte předchozí body, tvorba fotoknihy pro vás bude hračka. Nejtěžším krokem je totiž důkladná a příprava fotek, tedy jejich roztřídění a úprava, aby se vám pak pod ruce nepletly fotky rozmazané, nepovedené a nic neříkající. Potom stačí vyčlenit si pár večerů, stáhnout program od vybrané firmy, ve kterém lze pracovat offline (hurá) a pustit se do práce.

Já tentokrát vybrala Saal Digital. Určitě se vyplatí používat jejich předvolené šablony (kde si samozřejmě volíte počet fotek a jejich rozmístění). Čistě manuální vkládání, kde máte naprostou svobodu co do formátu a polohy je sice také možné, ale může se stát, že to úplně nevychytáte s okraji (jako párkrát já…) a ty budou trochu seříznuté.  Kromě toho, předvolené šablony jsou vskutku vkusné a netradičním zpestřením může být i pozadí, zvolíte-li vhodnou strukturu a barvu, aby nepůsobilo rušivě, ale ladilo s fotkami. Stránky, kde jsem použila šablony a pozadí, se mi líbí víc než ty „obyčejné“ s bílým pozadím nebo zcela bez mezer. Prostor mezi jednotlivými fotkami určitě nechávejte, každá pak mnohem lépe vynikne!

Vybrala jsem A5 formát s obavou, že bude moc malý a na menších formátech toho moc vidět nebude. I tak mi to ale nedalo a vkládala jsem na dvoustranu i čtyři nebo pět fotografií – zejména ty, u kterých jsem si nebyla jista kvalitou. Část fotek byla totiž upravená instagramem a říkala jsem si, že raději nebudu riskovat zrnitost a zachovám menší formát. Jakým bylo pro mě překvapením, že nejenže formát nebyl tak malý, jak mi připadal, ale co víc – i větší rozměry fotek z instagramu vypadaly ostře a působivě (odzkoušeno na klasických 9x13). Fotky, které jsem fotila na zrcadlovku nebo na kvalitní foťák a chtěla jsem, aby vynikly (například výhledy, města, moře…), jsem vkládala na dvoustranu samostatně. Celkem mám ve fotoknize asi pět takto řešených dvoustran a vypadá to moc hezky – přesvědčte se ale, že fotka je opravdu ostrá a kvalitní s vysokým rozlišení, protože i A5 formát na dvoustraně odhalí každou nedokonalost.

Program Saal Digital také nabízí automatické vylepšení každé vložené fotky. Bála jsem se tuhle funkci použít, aby barvy nevypadaly nepřirozeně. Jenže spoustu fotek jsem nestihla předem připravit a některé mi připadaly mdlé. Riskla jsem to tedy a vybrala jsem nejméně invazivní automatickou opravu (program nabízí i různě barevné a umělecké filtry, ale od těch raději dál) a fotky se opravdu krásně rozsvítily – zároveň ale není poznat, že by byly cíleně upravované.

Příště bych volila stejný A5 formát. Sázím na to, že je lepší větší počet stran než větší formát, k základním 26 stranám (13 dvoustran totiž zaplníte celkem rychle) jsem tedy přidala dalších 26. A i to mi bylo nakonec málo. A rada na závěr: před odesláním dílka si VŠECHNY STRANY po sobě ještě jednou pomalu a v klidu projděte. Může se stát, že omylem dáte stejnou fotku dvakrát (no vážně, to se mi stalo v minulé fotoknize), že zapomenete vložit u některých stran fotek barevnou šablonu a zůstane bílá (to se mi stalo teď) nebo že některou stranu vložíte tak nějak „nahrubo“ s tím, že se k ní pak vrátíte a vypilujete to, ale zapomenete na to. Jenže ať se snažíte, jak se snažíte (a pokud jste stejný hnidopich jako já), stejně po sobě nejspíš najdete prvky, které byste příště řešili odlišně, na papíře to přeci jen vypadá trochu jinak než na monitoru. My se ale zkritizujeme konstruktivně, takže případné chybky použijeme jako sebezdokonalení pro další fotoknihu, že?

Tak ať se vám daří v práci s fotkami i jinak!

Elza