A v tom spočívá ta světská hra!
Že „pravd“ je tolik, kolik je lidí, a zároveň jsou i tyto osobní „pravdy“ v neustálém procesu vývoje. Stejně jako se mění příroda přímo před očima, měníme se i my. Neustále něco vzniká, pohybuje se v cyklech a zaniká, a zároveň nic, vůbec nic na světě není stejné, jako to předchozí...
Zjištění, že jsme tak trochu lapeni v pavučině lží, pro mě bylo docela přelomové. Že „pravda“, kterou jsem přijímala jako danou, není žádnou univerzální pravdou, ale jen modifikací různých modifikací… A že obracet se do vnějšího světa, když si potřebuji něco urovnat, zodpovědět své otázky nebo se jen ujistit, mě hodí ještě do temnějších zákoutí lidské existence a jejích slepých uliček. Nepomohou ani konstrukty a dedukce mé vlastní lidské mysli, která je ve své podstatě velmi omezená, v pavučině též chycená. Ano, umí svazovat, hodnotit a škatulkovat, to jí jde dobře, a taky dost často spolupracuje se strachem; jejich společným pohonem je potřeba jistoty. A není to hřejivá jistota – je to taková pseudojistota, která bere křídla, hravost a radost.
VYSTOUPIT NAD SVOU
MYSL – obrátit vnitřní uspořádání vzhůru nohama, nahlédnout na sebe z ptačí perspektivy
a prokouknout, že je to všechno jen hra... Záhy se objeví dětské oči a zbývá už jen krůček od propuštění dlouhá
léta střádaných přesvědčení a ukotvených, automatických návyků, jejichž původ je pochybný. Není to lehké, ale je to jediná cesta, jak z té pavučiny ven.
Je toho do nás vkládáno tolik! Neustále absorbujeme, jak vypadá úspěch (představa o úspěchu se s dobou mění), jak vypadá ideální žena nebo muž (to se mění jakbysmet), ideální fungování rodiny (které známe zejména filmů a reklamy) nebo dokonalá práce (o tom ví nejvíc zaměstnavatelé, kteří nás různými způsoby manipulace za účelem zotročení masírují už na školách), jak vypadá zdravé jídlo a jak to nezdravé (to neví nikdo, proto každý výživový specialista hlásá něco jiného), zkrátka co bychom měli dělat, abychom byli zdraví, šťastní a úspěšní… Jenže mě mnoho těch „ideálních“ obrazů dusí. Z „ideální“ práce jsem musela zmizet, než mne udusila úplně :-), takzvaně „zdravé“ jídlo, které doporučují lifestylové magazíny, mi vyloženě škodí, a takhle bych mohla pokračovat dál...
A nejhorší je, že v tom všem blázinci jsme si zapomněli hrát, radostně tvořit, zkoumat a objevovat svou vlastní Pravdu.
Potvrzuje se mi v realitě, že okolnosti, které v danou chvíli
svou konvenční myslí vnímám jako nežádoucí, se později prokáží jako to
nejlepší, co mne mohlo potkat. Zdá se, že Vesmír (Božství, Příroda, Proud
života…), ve kterém existuji – kterým ve skutečnosti jsem – je chytřejší než já
a moc dobře ví, co tady mám vykonat, prožít, naplnit…. A to se stane a vše do
sebe snadno zapadne, pokud tomu nebráním…
A náhle jste v rovinách,
kde jisté věci nelze vymyslet, objevují se nečekaná řešení a překvapivé nápady.
Ve chvílích rozhodování si vlezete „k sobě domů“, tedy do svého nitra, protože odpovědi
tam jsou a vy se můžete kdykoli uchýlit do náruče dokonalého bezpečí, které vám
vnější svět – vnější mysli – nemohou nabídnout. Plujete s proudem, tvoříte
si přítomnost a reagujete na to, co je, s klidem velmi neochvějným a
osvobozující důvěrou…. Že i chvíle vypjaté mají svůj smysl a svůj dar, který
brzy poznáte. A pak následuje další stupeň, další výzva, která vás tahá za
rukáv a posouvá zase o kousek výš... Ano, bohužel nebo bohudík, stále ještě jsme na Zemi, kde nic
není trvalé. Ani poznání ne, protože i ono funguje jen na určité úrovni.
Jakmile pokročíte na další, opět nevíte nic a začínáte stavět od začátku :-).
Nyní už ale na stabilním základu předchozí line, silnější a bohatší.
Mnoho sil v postupu směrem k nitru vlastnímu a
pravdě vlastní, jež osvobozuje a léčí, přeji sobě i Tobě, čtenáři, neboť jedno
jsme.
No comments:
Post a Comment