Wednesday, March 6, 2019

Můj nový život bez TO DO listu

Dřív jsem měla diář plný harmonogramů a odškrtávacích položek. Byla jsem na takový systém zvyklá z vysoké, kdy jsem si plánovala učení na zkoušky, abych bez pevně stanoveného řádu a systému neztratila přehled. Navíc při splnění se dostavil dobrý pocit, že zvládám své povinnosti. V opačném případě jsem jednotlivé položky přesouvala na další a další dny, a to už tak skvělý pocit nebyl. To se stávalo častěji…


Podobný systém jsem přenesla i do (nezáživné) práce a brzy jsem si začala psát sama pro sebe poznámky a vzkazy, protože jsem už nebyla schopna udržet přirozenou pozornost. „Udělej toho.“ „Toto dej tam“. „Vyřiď tohle.“ „Toto založ.“ Každá listina a každý šanon musel být náležitě označen, jinak by zahučel v černé díře nikdy nevyřízených věcí. A tehdy se nedostavil pocit uspokojení ani po odškrtnutí – byla jsem v nikdy nekončícím běhu – nebo přesněji ploužení se, které nevede nikam…

Byla jsem unavená, jen jsem se na ty své tudů listy podívala. Moje hlava natolik odmítala jednotlivé činnosti, že si je ani nechtěla pamatovat. Takže všechno z hlavy ven a jen ať se to pěkně zautomatizuje, abych mohla být co nejvíc duchem jinde. No jo, ale k čemu to je?

Pokud se v tom poznáváte, možná je na čase změnit práci, anebo přístup k ní. Já musela odejít, abych znovuobjevila svou svobodu a radost ze smysluplné činnosti.


Vnímám to tak, že cokoli, na čem se člověk spolupodílí a do čeho vkládá energii, ožívá, tudíž je živou entitou. Například firma, ve které člověk pracuje, je jako živá bytost tvořená energetickými vklady všech, kteří se na jejím chodu podílejí. Pokud se od činnosti odpojíte a jedete jen jako stroj, nelze očekávat, že se vám energie bude vracet zpátky, nebo že s vámi tato „entita“ začne komunikovat, co právě ke svému zdravému chodu potřebuje. Proč? Protože je mrtvá. Může jít i o dílčí práci, oddělený projekt, zájmové tvoření anebo údržbu domu, zahrady…


Někomu to může připadat už moc duch-hovní, ale firma/projekt/tvoření je jako živá rostlina, nebo přesněji – jako celý ekosystém, který zcela nepodléhá vlivu naší mysli a to-do listům, nýbrž svým vlastním potřebám. Když to přeženu, tak můžete bezduše zalévat, aniž byste si všimli, že v noci pršelo, a pak se budete divit, proč se ekosystému nedaří.

Budete vytrhávat plevel, který sám o sobě až tak škodlivý není, protože jste si to někde přečetli, naplánovali a MYSLÍTE si, že je to prospěšné, ale už nevidíte, že plodivou rostlinu v noci okusují zajíci...


Zatímco když byste odvrátili zrak od to-do listu, zklidnili se vnímali, co se doopravdy děje, tak nejspíš přijdou dny, kdy budete dělat opatření, která vás ani nenapadla, ale na kterých bude záviset přežití vaší firmy, a pak taky dny, kdy nemusíte dělat vůbec nic, protože symbolicky „v noci pršelo“ a systém si pojede v klidu a bez vás a bez potřeby vnějšího zásahu, který by systém poškodil.

Nic proti diářům, ty jsou super. Baví mě si do nich vpisovat poznámky, nákupní seznamy, nápady a termíny. Nikdo by se ale neměl stát otrokem svého diáře, ba naopak je důležité dát sobě i činnosti, které se věnujete, svobodu vlastního vývoje. A potom zjistíte, že se věc vyvíjí lépe, efektivněji a dokonce rychleji, než kdybyste byli svázáni nemilosrdnými políčky pro odškrtnutí. A navrch vás to bude mnohem víc bavit!


V praxi mi to funguje tak, že dle priorit zohledňuji věci, které jsou v souladu s cílem práce/projektu a o kterých se domnívám, že je potřeba je udělat. Už si ale nestanovím, že činnost 1 a 2 splním dnes, činnost 3 a 4 zítra a tak dál. A hlavně nelpím na tom, že to tak být musí. Ono se bez toho plánu zcela přirozenou cestou většinou stane, že dnes udělám činnost 1, 2 a 3, zítra vyvstane nová věc k řešení a pozítří se zjistí, že činnosti 4 a 5 ani nebyly potřeba, místo toho je ale potřeba věnovat pozornost činnosti 6.

Jedině pokud nelpím na rigidním plánu, jsem otevřená neustálé improvizaci a zároveň důvěřuji procesu, za pár dní si všimnu, o kolik moc rostliny povyrostly a že energie nikde neunikala.


Protože jedině když se podaří docílit vzájemné synergie mezi prací a jejím tvůrcem, kdy vnímám potřeby projektu a zároveň své vlastní potřeby a současné vnitřní ladění (které se neustále mění), docílím nejlepšího možného efektu.

Bez plánů, bez schémat, tady a teď…. A nejlíp!

No comments:

Post a Comment