Cokoli je uvnitř, promítá se vně (a naopak)

Symbolika okolí, ve kterém se pohybuji, je neskutečná a vždy podává přesnou zprávu o tom, na čem a jak je postaven můj vnitřní svět, vnitřní mikrokosmos. Mám-li v hlavě rigidní struktury, přitahuji lidi se stejně černobílým vnímáním, získám práci v těchto strukturách, protože můj svět je takový, a i když kolem sebe mohu spatřit svobodu, buď ji nebudu vnímat vůbec nebo ji odsoudím jako něco bláznovského, nevyhovujícího nebo nepřípustného.

Pokud budu mít uvnitř sebe mír a ten mír bude neochvějný, stejný mír mě bude obklopovat a pokud se setkám s rigidními strukturami, neznepokojí mě, protože ten mír mám a on je věčný a nezávislý na svém okolí. Jako „bonus“ je manifestován ve hmotě a odrazem se dostává zpět od mého nitra, čímž se násobí. A stejně to funguje i s negativními emocemi, jako je stres a napětí. Ze stresu bohužel nevniká nic jiného než další stres…

I když už mám ale v sobě mír, přesto se mohu setkat se stresem a napětím v okolním světě (například v přeplněném nákupním centru, při cestování apod.), tyto nižší frekvence mne mohou ovlivňovat jaksi „bez mé vůle“ (stále zůstávám pozemskou bytostí a na Zemi je široká škála emocí) a já postupně ten mír ztratím, i když jsem nebyla prvotní příčinou. Dostanu-li se do míst nebo společnosti lidí, kteří vysílají tyto energie, musím uchovat svůj mír a vědomě se rozhodnout, že se těmito energiemi ovlivnit nenechám, protože s nimi nejsem a nechci být v souladu. Je to taková „zatěžkávací zkouška“. Vychýlím se z rovnováhy, nebo ne? :-) Nechám se vytočit těma lidma, co předbíhají ve frontě, co se pletou do cesty v oddělení zeleniny a vozí si zadky v autě, že ve špičce své město nepoznávám? A naskočím na tu zabijáckou hru „je-pět-odpoledne, jsem-po-osmi-hodinách-v práci, nikdo-mě-neserte“?

Základ je být uvnitř sebe v pohodě. To je první předpoklad k tomu, aby v pohodě bylo i okolí. A když to okolí v pohodě není a má tendenci mě strhnout „na svou stranu“, do svých frekvencí, které se mi nemusejí líbit, mohu zůstat bdělá a přítomná a uchovat si své nastavení navzdory okolnostem. Tyto okolnosti mě pak nezasáhnou a jako bonus se změní k lepšímu, protože jsem zkoušku ustála.

Buďte v pohodě. Zůstaňte ve svých frekvencích. A preventivně nechoďte do Kauflandu v pondělí v pět :-)

Elza

STMÍVÁNÍ

Někdy anebo často mám pocit, že Země je vesmírná loď… Nic není statické a už vůbec ne půda pod nohama, veškeré okolí je v pohybu samo o sobě i ve vztahu k dalším předmětům navzájem, ať už jde o planety nebo molekuly, že se z toho člověku může zamotat hlava a to si ani nemusí dávat víno nebo se motat dokolečka.

Ono stačí být bdělý a nadechnout se vzduchu třeba při stmívání, být procítěn ve svém těle, odložit na chvíli myšlenky a nechat na sebe působit vlivy přírody, které jsou všude, ano – i ve městě, na které lze nahlížet jako na palác nebo taky kulisy v dětské hře. Protože procházet se nasvíceným městem v pět odpoledne těsně před tím než se setmí, bez myšlenek a s plným vnímáním, může být podobným zážitkem, jako když jdete po pláži nebo v přírodě. Vždyť jde jen o optiku, jakou na věc nahlížím a co mám v sobě, protože cokoli je uvnitř, promítá se vně. Co může přinést vnitřní chaos jiného než ten vnější a co může naopak přinést mír?

Tyhle okamžiky plného vnímání asi nejdou tak úplně naplánovat a chtít je myšlenkově, na to útulné místo se můžete přenést kdekoli a kdykoli a přesto to chodí jaksi nečekaně, až vás ta rovnováha vyvede z rovnováhy :-). A ve chvíli, kdy se bojíte, že ji ztratíte, ji samozřejmě pomalu ztrácíte, takže já se nebojím a jsem v té rovnováze, ke které mě někdy musí přivést až nedostatek spánku, protože tím se mysl dostává do útlumu, a to je někdy sakra správný.