Friday, August 23, 2019

Řím, den první

Řím je „moje“ město. Nevím, proč tomu tak je, ale okouzlilo mě už před lety, kdy jsem jej navštívila poprvé. Vzpomínky se slévají do jednoho velkolepého dojmu, kdy procházíte kouzelnými uličkami s malými obchůdky a pekárnami, kde to voní čerstvým pečivem a kávou a připadáte si jako v nějaké malé přímořské vesničce. A z ničeho nic se před vámi vynoří známý monument, který vám připomene, že jste přece ve městě, do kterého prý vedou všechny cesty. V Římě!


Tentokrát jsme opět sázely na individuální cestování, které (podobně jako při loňské cestě do Londýna) zahrnovalo tři důležité kroky: zajistit si letenky (RyanAir), ubytování (AirBnB) a pojištění, případně parkování u letiště. Letenky jsme kupovaly asi čtyři měsíce předem, ubytování o dost později (protože to se sežene prakticky vždycky, na rozdíl od letenek). Jelo nás pět holek, zajišťovaly jsme si proto větší „byt“ se dvěma ložnicemi, kuchyní a dvěma koupelnami.


Nadešel den odjezdu, pátek pět hodin ráno. Naštěstí jsme měly v partě šikovnou řidičku, která vzala své auto. To jsme zanechaly na GoParking (asi nejlepší možnost parkování poblíž letiště). Když nás svozné auto vysadilo u Terminálu 2, myšlenky na všednodenní život každé z nás byly pryč; čeká nás pětidenní dobrodružství! Zavazadla jsme měly pouze „palubní“, odbavení nás proto minulo a mohly jsme postupovat rovnou ke kontrole. Teď už se jen navonět v parfumerii, koupit si kafe z automatu (moje letištní rituály)… a můžeme vyrazit! Praha se s námi loučila deštěm, Římské sluníčko zatím v nedohlednu…


Let do Rome Ciampino trval asi hodinu a půl. Přímo v letištní hale jsme si zakoupily lístky na autobus, který nás přiblíží do centra. Počasí bylo tropické, brzy jsem se v dlouhých kalhotách a tričku začala pařit. Cesta trvala asi 45 minut. Konečně jsme vystoupily poblíž našeho ubytování ve čtvrti Aurelio sousedící s Vatikánem, z Vatikánského náměstí to bylo necelé dva kilometry. Jednalo se o klidnou část, která nedisponuje mnoha hotely a kde bydlí spíše Římané. Našimi „domácími“ byl příjemný pár, asi čtyřicátníci – ona Italka, on Němec. Z bytu jsme byly nadšené; zářil čistotou, světlý a prostorný. Domácí nás provedli bytem s obsáhlým výkladem, co vše máme zdarma k dispozici (krom ručníků, mýdel apod. to totiž byla například i lahev prossecca, kapsle do kávovaru nebo podrobné mapy s vyznačenými tipy), a nešetřili ani praktickými doporučeními, kam se podívat, jak se tam dostat, kde se dobře najíst. A že kdybychom cokoli potřebovaly – radu nebo pomoc, máme se na ně určitě obrátit. Pokud se chystáte do Říma ve větší skupině (4 nebo 5 osob), toto ubytování jednoznačně doporučuji: TADY




Uff, únava po cestě byla docela znát. Vybalily jsme si věci, daly si sprchu (hurá, dvě koupelny!) a vyrazily. Asi po patnácti minutách chůze se před námi konečně vynořila špice jedné z římských dominant... Která to asi bude? :-)


Cestou k Vatikánu jsme se zastavily jedné z mých oblíbených částí – v ulici Via delle Fornaci jen pár kroků od náměstí svatého Petra, kde je několik příjemných pizzerií. V jedné z nich jsme se usadily, objednaly něco na zub – co jiného, než pizzu, a pravé italské presso piccolo.




Krátký odpočinek nám velmi prospěl a únava byla najednou pryč. A když jsem po letech spatřila Vatikán? Jako kdyby uběhl jen nepatrný okamžik, co jsem zde byla naposledy. Když jsem vykročila skrz monumentální sloupy, které se nachází po obvodu náměstí, jako kdybych se ocitla ve zcela jiném světě. Nebe bylo najedou modřejší, lidí kolem méně, vzduch čistší… Čím to je? Opravdu nevím. Ale až tam příště budete, všímejte si, co cítíte…







Holky „historičky“ se odpojily podívat se do Vatikánských muzeí, a zůstaly jsme tři, které už muzea a Sixtinskou kapli v minulosti navštívily. Do muzeí je potřeba zajistit si lístek předem, a až se budu chystat do Říma příště, určitě už muzea nevynechám; například sbírky starověkého Egypta bych s odstupem času moc ráda viděla. Místo zkulturnění ducha jsme se ale tentokrát rozhodly udělat si podvečerní procházku k Andělskému hradu a dál k náměstí Piazza Navona. Okolí Andělského hradu u řeky Tibery je kouzelné…







Přešly jsme most a zapadly do stínů starých domů s dechberoucí atmosférou. Pokud půjdete od Andělskému hradu k Pantheonu nebo k Fontáně di Trevi, určitě si najděte cestu přes nenápadnou uličku Via dei Coronari. Opět jako kdybych nebyla v Římě, ale v nějakém malém přímořském městečku, například v Kerkyře (která je, ač na řeckém území, silně ovlivněna italskou architekturou). Stačí jen vnímavá procházka, aby se člověk dostal takřka do jiných dob… Nebo světů? Život zde plyne úplně jinak, nesvázán balastem spěchu, shodu, ctižádosti. Jako kdybyste se vrátili snad ne o padesát, ale o sto, dvě stě let zpátky.




V takových uličkách se nachází všechno, na co jen pomyslíte. Vše se tu asi zhmotňuje rychlostí myšlenky. Pomyslely jsme na to, že by nebylo na škodu dát si něco malého k snědku, a hle – před námi se vynořil malý krámek s občerstvením – domácí těstoviny desetkrát jinak! V tomto ohledu je Řím nepřekonatelný – najíte se za dostupnou cenu i v samotném centru.


Pokračovaly jsme dál k Piazza Navona, kde se nachází monumentální fontána „Čtyři živly“ a jeden z mnoha egyptských obelisků. Tam jsme si "musely" dát zmrzlinu na osvěžení, protože síly opět začaly docházet... Jaký rozdíl od brzkého studeného rána v Praze a pozdního horkého odpoledne v rozpálených ulicích Říma!




Slunce už prosvítalo daleko za domy, zamířily jsme se zpátky přes řeku Tiberu a k Vatikánu, kde jsme se potkaly s holkama. Už zbývalo jen koupit něco dobrého k pití na krátké večerní posezení před ulehnutím ke spánku. (Jedna dobrá rada pro všechny: lahev dobrého vína se dá v Itálii zakoupit už od dvou eur, jak jsme později zjistily v mnoha marketech.)




Uff, tak to byl hodně dlouhý a náročný den! Každá jsme si dala sotva skleničku a chyběl už jen krůček k nerušenému spánku. V bytě byla naštěstí klimatizace, tu jsme velmi ocenily. V příštím díle vás pozvu na italskou snídani, poprocházíme se Římem a taky nás čeká výlet z k moři! Těšíte se? Já moc. Jestli chcete, napište mi do komentářů, jak se vám článek líbil. Tak ahoj a brzy tady :-)

No comments:

Post a Comment