Tentokrát jsme opět sázely na individuální cestování, které
(podobně jako při loňské cestě do Londýna) zahrnovalo tři důležité kroky:
zajistit si letenky (RyanAir), ubytování (AirBnB) a pojištění, případně
parkování u letiště. Letenky jsme kupovaly asi čtyři měsíce předem, ubytování o
dost později (protože to se sežene prakticky vždycky, na rozdíl od letenek). Jelo
nás pět holek, zajišťovaly jsme si proto větší „byt“ se dvěma ložnicemi,
kuchyní a dvěma koupelnami.
Nadešel den odjezdu, pátek pět hodin ráno. Naštěstí jsme
měly v partě šikovnou řidičku, která vzala své auto. To jsme zanechaly na
GoParking (asi nejlepší možnost parkování poblíž letiště). Když nás svozné auto
vysadilo u Terminálu 2, myšlenky na všednodenní život každé z nás byly pryč;
čeká nás pětidenní dobrodružství! Zavazadla jsme měly pouze „palubní“, odbavení
nás proto minulo a mohly jsme postupovat rovnou ke kontrole. Teď už se jen
navonět v parfumerii, koupit si kafe z automatu (moje letištní
rituály)… a můžeme vyrazit! Praha se s námi loučila deštěm, Římské
sluníčko zatím v nedohlednu…
Let do Rome Ciampino trval asi hodinu a půl. Přímo v letištní hale jsme
si zakoupily lístky na autobus, který nás přiblíží do centra. Počasí bylo
tropické, brzy jsem se v dlouhých kalhotách a tričku začala pařit. Cesta
trvala asi 45 minut. Konečně jsme vystoupily poblíž našeho ubytování ve čtvrti
Aurelio sousedící s Vatikánem, z Vatikánského náměstí to bylo necelé
dva kilometry. Jednalo se o klidnou část, která nedisponuje mnoha hotely a kde
bydlí spíše Římané. Našimi „domácími“ byl příjemný pár, asi čtyřicátníci – ona Italka,
on Němec. Z bytu jsme byly nadšené; zářil čistotou, světlý a prostorný.
Domácí nás provedli bytem s obsáhlým výkladem, co vše máme zdarma
k dispozici (krom ručníků, mýdel apod. to totiž byla například i lahev prossecca,
kapsle do kávovaru nebo podrobné mapy s vyznačenými tipy), a nešetřili ani
praktickými doporučeními, kam se podívat, jak se tam dostat, kde se dobře
najíst. A že kdybychom cokoli potřebovaly – radu nebo pomoc, máme se na ně
určitě obrátit. Pokud se chystáte do Říma ve větší skupině (4 nebo 5 osob),
toto ubytování jednoznačně doporučuji: TADY
Uff, únava po cestě byla docela znát. Vybalily jsme si věci,
daly si sprchu (hurá, dvě koupelny!) a vyrazily. Asi po patnácti minutách chůze se před námi konečně vynořila špice jedné z římských dominant... Která to asi bude? :-)
Cestou k Vatikánu jsme se zastavily jedné z mých oblíbených částí – v ulici Via delle Fornaci jen pár kroků od náměstí svatého Petra, kde je několik příjemných pizzerií. V jedné z nich jsme se usadily, objednaly něco na zub – co jiného, než pizzu, a pravé italské presso piccolo.
Krátký odpočinek nám velmi prospěl a únava byla najednou pryč. A když jsem po letech spatřila Vatikán? Jako kdyby uběhl jen nepatrný okamžik, co jsem zde byla naposledy. Když jsem vykročila skrz monumentální sloupy, které se nachází po obvodu náměstí, jako kdybych se ocitla ve zcela jiném světě. Nebe bylo najedou modřejší, lidí kolem méně, vzduch čistší… Čím to je? Opravdu nevím. Ale až tam příště budete, všímejte si, co cítíte…
Holky „historičky“ se odpojily podívat se do Vatikánských
muzeí, a zůstaly jsme tři, které už muzea a Sixtinskou kapli v minulosti
navštívily. Do muzeí je potřeba zajistit si lístek předem, a až se budu chystat do Říma příště, určitě už muzea nevynechám; například sbírky starověkého Egypta bych s odstupem času moc ráda viděla. Místo zkulturnění ducha jsme se ale tentokrát rozhodly udělat si podvečerní procházku k Andělskému hradu a dál k náměstí Piazza Navona. Okolí Andělského hradu u řeky
Tibery je kouzelné…
Přešly jsme most a zapadly do stínů starých domů s dechberoucí
atmosférou. Pokud půjdete od Andělskému hradu k Pantheonu nebo k Fontáně di Trevi, určitě si najděte cestu přes nenápadnou uličku Via dei Coronari. Opět jako kdybych nebyla v Římě, ale v nějakém malém
přímořském městečku, například v Kerkyře (která je, ač na řeckém území,
silně ovlivněna italskou architekturou). Stačí jen vnímavá procházka, aby se
člověk dostal takřka do jiných dob… Nebo světů? Život zde plyne úplně jinak,
nesvázán balastem spěchu, shodu, ctižádosti. Jako kdybyste se vrátili snad ne o
padesát, ale o sto, dvě stě let zpátky.
V takových uličkách se nachází všechno, na co jen
pomyslíte. Vše se tu asi zhmotňuje rychlostí myšlenky. Pomyslely jsme na to, že
by nebylo na škodu dát si něco malého k snědku, a hle – před námi se
vynořil malý krámek s občerstvením – domácí těstoviny desetkrát jinak!
V tomto ohledu je Řím nepřekonatelný – najíte se za dostupnou cenu i
v samotném centru.
Pokračovaly jsme dál k Piazza Navona, kde se nachází
monumentální fontána „Čtyři živly“ a jeden z mnoha egyptských obelisků. Tam jsme si "musely" dát zmrzlinu na osvěžení, protože síly opět začaly docházet... Jaký rozdíl od brzkého studeného rána v Praze a pozdního horkého odpoledne v rozpálených ulicích Říma!
Slunce už prosvítalo daleko za domy, zamířily jsme se zpátky přes řeku Tiberu a k Vatikánu, kde jsme se potkaly s holkama. Už zbývalo jen koupit něco dobrého k pití na krátké večerní posezení před ulehnutím ke spánku. (Jedna dobrá rada pro všechny: lahev dobrého vína se dá v Itálii zakoupit už od dvou eur, jak jsme později zjistily v mnoha marketech.)
Slunce už prosvítalo daleko za domy, zamířily jsme se zpátky přes řeku Tiberu a k Vatikánu, kde jsme se potkaly s holkama. Už zbývalo jen koupit něco dobrého k pití na krátké večerní posezení před ulehnutím ke spánku. (Jedna dobrá rada pro všechny: lahev dobrého vína se dá v Itálii zakoupit už od dvou eur, jak jsme později zjistily v mnoha marketech.)
Uff, tak to byl hodně dlouhý a náročný den! Každá jsme si dala sotva skleničku a chyběl už jen krůček k nerušenému spánku. V bytě byla naštěstí klimatizace, tu jsme velmi ocenily. V příštím díle vás pozvu na italskou snídani, poprocházíme se Římem a taky nás čeká výlet z k moři! Těšíte se? Já moc. Jestli chcete, napište mi do komentářů, jak se vám článek líbil. Tak ahoj a brzy tady :-)
No comments:
Post a Comment