Šetrné (ne)veganství – má to smysl, nebo ne?

Nejsem extrémista. To říkám rovnou. Možná, že je to škoda (a možná ne). Vím ale, že čím víc si něco odpírám, tím víc po tom toužím, i když samotný výsledek za moc nestojí. Tlak vždy vyvolá protitlak. Jenže co veganství?

Zkusila jsem být ultimátní. Nedala jsem si pečivo, když v něm bylo trochu mléka, ba ani kousek sýra, i když jsem na něj měla chuť. U mnoha lidí tohle nastavení není dlouhodobě udržitelné, a já se k nim prozatím řadím. Nekompromisní dogma totiž svádí k vrácení se do starých kolejí. Proč si kupovat náhražky bez živin sýra s kokosovým tukem, kde není ani gram bílkoviny, když si můžu dát ten normální? Proč si přidávat do jídel pochybnou sójovou a rýžovou bílkovinu, která mi v izolované formě nepřipadá moc přirozená? A využije mé tělo vůbec rostlinné proteiny? Ano, i takové myšlenky mě napadaly…. A stále napadají.

I když mě soucitné stravování baví a je jednodušší, než jsem si myslela, rozhodla jsem se, že nepůjdu proti sobě a budu respektovat své potřeby. Důvod je jednoduchý - předejít vnitřnímu konfliktu a možná úplnému vzdání se celé myšlenky rostlinné stravy. Když jsem pocítila, že mě tohle dogma svazuje, dala jsem volný průchod všemu, co přijde (i kdybych měla k večeři sníst řízek). Ano, vím, že lidské tělo je nastaveno na rostlinnou stravu a mělo by se s ní vypořádat. Věřím ale, že každý jednotlivec je individuální vesmír se specifickými potřebami podle vrozených dispozic, psychiky a zdravotního stavu a pokud někdo bude jíst sóju, na kterou není geneticky „nastaven“, ublíží si.

Jenže když se podívám na maso nebo masný výrobek, mám i pocit, jako kdybych byla na jiné vibrační vlně, než mrtvé tělo zvířete z velkochovu, takže chuť přejde už v zárodku. Maso proto stále nejím a nevadí mi to - mnohem větší chuťový požitek mám stejně ze smažených hub, z avotoastu nebo tempehu. No, a sýr... Sýr si občas dám. Většinou ale ne ve všední den, spíš je to pro mě takový„svátek“. Vím, že by mě za to určité extrémistické skupiny možná ukamenovali a nemůžu se proto řadit mezi 100% vegany, ale…

Já se ale nechci řadit nikam. A také jsem se naučila nechtít všechno hned, být trpělivá sama se sebou, ocenit se za malé kroky. Protože už to, že nejím maso a mléčné výrobky, které tvořily velkou část mého jídelníčku, a sýr si nedám každý den jako dřív, ale jednu za čas, udělá ve výsledku a z dlouhodobého hlediska strašně moc.

Připadá mi totiž, že mnoho lidí rostlinné snahy příliš brzy vzdá právě proto, že je pro ně takový směr příliš striktní. Jenže malé kroky dělají velké změny, a i kdyby se každý masožravec vzdal jedné porce masa týdně, výrazně klesne celková spotřeba. Problémem dnešní doby je totiž nestřídmost. Výživoví poradci hlásají, že bohatě dostačující je jíst 2-3 porce masa týdně, tak proč to tolika z nás nestačí a například ve školních jídelnách je maso na talíři téměř denně? Mimochodem, většina našich předků jedla maso jen ve svátcích a i mléčných produktů bylo pomálu. Neplýtvalo se, jídlo se ctilo jako prostředek k přežití. Domácí chovy byly přirozeně šetrné, zvířata byla chována s mnohem větší úctou k jejich životu (a smrti), než je tomu dnes.

Věřím, že i ta nejmenší snaha má smysl. I to, když se párkrát za léto nakonec rozhodneš tu kotletu nebo buřta nekoupit a místo toho dáš na gril hermelín… nebo dokonce luštěninový burger. Ale i ten hermelín se počítá!

Hluboce také oceňuji snahu kupovat živočišné produkty z organického zemědělství nebo alespoň z farem, které znáte, například v podnikové prodejně nebo přes „prodej ze dvora“. V mnoha případech jsou podmínky zvířat neporovnatelné s konvenčním přístupem, a tam se vyplatí podpořit samotou farmu.

Rituální pěchování kravských rohů, které budou zakopány na poli; i tímto způsobem se připravují prostředky pro podpoření úrodnosti půdy. Neví se, ale funguje to. Zdroj: Bemagro.cz

Když už jsem se rozhodla příležitostně sýry jíst, budu investovat do těch, které byly vyrobeny citlivě a s úctou ke zvířeti. Mám ohromné štěstí, že takový statek osobně znám. Naprosto mě uchvátil systém biodynamického zemědělství, který úžasně funguje v jihočeské farmě Bemagro - biodynamický statek. Nejen že jejich produkty jsou chuťově prostě dokonalé, ale na jejich farmě máte pocit, že jste se ocitli ve zvířecím ráji, který jako kdyby ani nebyl na našem území, ale ve švýcarských alpách. Zvířata jsou spokojená, čistá, jsou krmena přirozenou potravou vyprodukovanou v ekologickém systému přímo na farmě, dýchají čerstvý vzduch, mají volný prostor k pohybu a k projevům svého přirozeného chování. Je s nimi zacházeno s citem. Zní to jako pohádka, že? Pokud máš možnost, přijeď se podívat (na farmě jsou návštěvy a exkurze velmi vítány), nakoupit v jejich obchůdku (v nabídce je i široký výběr bio zeleniny, bylin i obilovin) nebo si objednat něco z e-shopu. Farma také dodává do řady kamenných obchodů v Praze, Českých Budějovicích a několika dalších měst, zkontroluj si dostupnost v seznamu prodejen.

Podnik splňuje všechny principy welfare a ekologického zemědělství, ale nejen ty – je jakýmsi soběstačným a samoobnovoujícím se organismem, do kterého nevstupují vnější činitelé v podobě syntetických hnojiv, léčiv, pesticidů, herbicidů a dalších preparátů.

Příprava biopreparátů. Poznáte, co to je? :-) Zdroj: Bemagro.cz 

Je to nevíře, ale při přípravě půdy, ošetření proti plevelům, setí, sklízení a zacházení se zvířaty a s produkty je zohledňována fáze měsíce (!!!) a astrologické vlivy. Vlastní hnojiva jsou vyráběna pomocí dávných rituálů, zvířata jsou léčena homeopatiky. No vážně, taky mi to vyrazilo dech. Homeopatiky!!! A jestli Tě teď napadlo, že to celé provozují šarlatánští čarodějové? Omyl, jsou to pragmatičtí zemědělští inženýři a přírodovědci, kteří se rozhodli vyzkoušet, zda lze hospodařit jinak, šetrněji, inspirovali se v Německu a brzy se začali těšit nevídaným úspěchům. Jestli Tě tohle téma zajímá podobně jako mě, koukni na krátký dokument o Biodynamickém zemědělství.

Lidi, když to ještě nejde, nebuďme extrémní, ale nevzdávejme to a dělejme malé kroky k lepšímu světu pro všechny bytosti. Věřím totiž, že za pár let bude biodynamické zemědělství a rostlinná strava úplně normální a další generace se bude divit, čím jsme se to tehdy živili a zda jsme byli slepí k těm všem chemikáliím a k utrpení, které velkochovy zvířatům způsobují.

POSELSTVÍ (NE) VEGANSTVÍ: Věř pocitům svého těla. Tělo Ti řekne, jestli je pro něj přirozené jíst maso, nebo ne – musíš se ale umět zastavit a citlivě vnímat, abys jeho poselství zachytil/a. Je jedení masa zvyk, nebo potřeba? Odpověď znáš, ať už je kladná, nebo záporná. Obojí může být v pořádku.