Zpět do léta: Procházka Římem

Dny se pomalu… No, spíš už dost rychle zkracují, slunce už hřeje jen v poledne a k večeru začíná být cítit ve vzduchu mlha a sněhový chlad. Trochu deprimující. Nebo patříte do týmu těch, kteří podzim milují? Ať už je to tak či onak, pojďme se ještě na chvíli zahřát a projít se rozpálenými ulicemi města všech měst. Třeba poznatky využijete při své příští cestě do Říma, vždyť je tam hezky od dubna do listopadu a letenky se dají sehnat za pár korun. A co víc, nyní zapomeneme na hromadnou dopravu a vypravíme se pěšky starým Římem. Připraveni? Pohodlnou obuv a jdeme na to 😉

V minulém článku jsme se osvěžili v Římské kavárně (zde) a v tom úplně prvním jsem popsala, jak jsme si zajistili cestu a jak vypadal náš první den po příletu (zde). Vyrážíme z městské čtvrti Aurelio, kde bydlí převážně Římané, směrem k Vatikánu. Vatikán je prostě místo, které zaručeně neminete při návštěvě Říma, ačkoli zrovna nemíříte do Vatikánských muzeí. Před vstupem na náměstí vás patrně budou prudit černoši a nabízet vám jakési lístky, ale vstup na náměstí je samozřejmě zdarma (o jaké lístky šlo, jsem doteď nepochopila). Uprostřed náměstí se nachází majestátní sloup a taky fontána, velmi působivé je i sloupořadí po jeho obvodu. Už v předchozím příspěvku jsem psala, že na půdě Vatikánu jsou jakési „good vibes“. To nejde popsat – ucítíte je až sami, z vlastní zkušenosti. Pokud ovšem nejde o mou vlastní sugesci :-D

Pokračujeme dál, známou ulicí a nákupní třídou Via della Conciliazione, směrem k řece Tibeře a Andělskému hradu. Po cestě jsou různá lákadla v podobě stánků se suvenýry, ty jsou ale o dost dražší než na nějakém méně rušném místě. První spočinutí může poskytnout parčík u Andělského hradu. Nachází se tam i kiosek, lavičky a nedaleko taky pramen pitné vody zdarma, což je v tomto městě skvělá věc – takřka na každém kroku si můžete doplnit zásobu vody, aniž byste platili nehorázné peníze za Evian v kiosku.

Některé vyhlášené pasticcerie nemusíte poznat jen podle TripAdvisoru, ale i podle fronty lidí, kteří se předtím o jejich vyhlášenosti na TripAdvisoru dozvěděli ;-) Čekání jsme odložili na jindy...

Z vršku Andělského hradu musí být krásný výhled, platí se ale vstup asi 10 euro. Těch jsem si radši ušetřila na prosseco a pizzu :-D. Už tady jsem popsala, jak krásnými uličkami je možné jít od Andělského hradu k Piazza Navona – tuhle procházku jsme podnikli už první den. Tentokrát ale pokročíme trochu jinam, a to k místu zvanému…

Pantheon

30 min pěšky od Vatikánu, 2,5 km

Jestli má nějaké náměstíčko v Římě velmi osobité kouzlo, pak je to určitě Vatikán, Piazza Navona a náměstí, na kterém stojí Pantheon - Piazza della Rotonda. Nenachází se zde vůbec nic esteticky rušivého (až na hlavy turistů :-D ), uprostřed je hezká fontánka a schody, na nichž se dá posedět, s výhledem na domy středomořské architektury a starověký kruhový chrám Pantheon, který patří k nejvýznamnějším antickým stavbám. Vstup do něj je zdarma a jeho návštěva je magickým zážitkem. Jestli stojí za to posedět v nějaké „lepší“ římské restauraci na těstovinách nebo tiramisu, pak určitě na tomto náměstíčku s výhledem na Pantheon.

Na náměstí se nachází krásné "benátské" stavby, asi jako v celé historické části Říma, a samozřejmě Egyptský obelisk.

Jedna z restaurací naproti Pantheonu na Piazza della Rotonda, ve které jsme poseděli při mé předchozí návštěvě Římem. Moc se toho nezměnilo.

Zástupy lidí u monumentu v červenci, ve špičce turistické sezóny.

Fontána di Trevi

8 min pěšky od Pantheonu, 650 m

…kterou už jsem sice viděla několikrát a věděla jsem, že nelze čekat nic jiného, než zástup turistů, ale měla jsem chuť na vyhlášenou Gelati (zmrzlinu), která je k dostání hned naproti fontáně. Ano, opět klasika – nepokoušela jsem se fotit ani celé náměstíčko, já ty lidi fotím tak nerada! Jestli je někde v Římě největší koncentrace turistů na m2, pak je to určitě okolí této fontány…

Španělské schody

10 min pěšky od Fontány di Trevi, 800 m

Škoda jen, že  se i tady tu koncentruje tolik turistů! Koneckonců, co jiného lze čekat v červenci? Ale když vyrazíte mimosezónně, třeba budete mít štěstí vyfotit si tenhle monument bez lidí. 

Ještě pamatuji časy, kdy jsme v klidu posedávali na Španělských schodech a užívali si výhledu na starší městskou zástavbu. Myslím, že jsme si tam snad i rozbalili svačinu… To už bohužel možné není, město platí „hlídače“, kteří rozezleně pískají na píšťalu, kdykoli se usadíte nebo snad jen opřete o zeď.

Vyškrábala jsem se aspoň nahoru a tam si prohlédla obelisk, jeden z mnoha v Římě. Popadl nás hlad a špatnou zprávou je, že poblíž Španělských schodů jen těžko seženete něco k snědku, nechcete-li navštívit restauraci, kde za sklenku vína a bagetu zaplatíte váš denní rozpočet. Horko těžko jsme nalezli jakési rychlé občerstvení a dali si tam aspoň nějaké pečivo, než jsme pokračovali dál v cestě, k další pozoruhodné památce…

Památník Viktora Emanuela II.

28 minut pěšky od Španělských schodů, 2,2 km

Pokračujeme k rozporuplné památce, která se prý místním moc nelíbí a přezdívají ji „psací stroj“, k velikáškskému památníku Viktora Emanuela II. V okolí památníků je několik obyčejných minimarketů s potravinami a taky borovicový park, který jsme neváhali využít na piknik. Sendviče za pár korun a vychlazené pivo chutnalo po mnoha kilometrech v nohách věru neobyčejně, a hlavně vás z pikniku nikdo „nevypíská“ (myslím, že se nesmí sedět ani na schodech vedoucích k památníku). Občerstveny, vyrazily jsme na vrch památníku, ze kterého je krásný výhled na Řím – a hlavně zdarma. A co víc, nachází se tam i toalety zdarma 😊.

Výhled z vršku památníku Viktora Emanuela II. Vpravo Forum Romanum a Colosseum.

Piknik v borovicovém parku u památníku. Nevím, jestli touto fotkou holky potěším :-D

Colosseum

1,3 km od památníku, 15 min

Další štací je Colosseum. Cestou míjíme Forum Romanum – známou památku, kterou moje kamarádka jednoduše nazvala „rozvaliny“ 😊. Jedná se o vykopávky původního náměstí z dob dávno minulých, kde se konaly slavnosti, triumfální průvody, soudy, volby i trhy. Kolem tohoto náměstí (ještě několik set let před Kristem) začaly vznikat baziliky, chrámy, vítězné oblouky a řečniště, které teď tvoří současné "rozvaliny". Většina z nás už ve Foru Romanu dříve byla (musí se platit vstupné), stejně tak jako uvnitř Colossea. Pokud ale míříte do Říma poprvé, určitě si přes internet kupte vstup a neváhejte se podívat do Colossea a navštivte i Forum Romanum, určitě to stojí za to – hlavně představit, co všechno se v tom prastarém stavení v dávných dobách odehrávalo.

Trastevere, čtvrť klidu a dobrého vína

3 km od Colossea, 37 min

Tak, a tím plejáda těch „must vizit“ z mého pohledu končí. V Římě je samozřejmě nepřeberné množství bazilik, katedrál, chrámů, kostelů, kostelíků, výstav a dalších možností, co navštívit, já jsem ale takový „maraton po katedrálách“ už kdysi absolvovala a nepamatuji si z nich vlastně nic; do paměti se mi spíš vryje hezký výhled, příjemná procházka a nejznámější dominanty Říma. Pokud tedy nesoutěžíte v počtu navštívených chrámů, doporučuji k večeru něco lepšího, a to navštívit čtvrť Trastevere na protějším břehu řeky Tibery...

Některá místa k posezení jsou velmi svérázná...

Jeden z mála kostelů, který jsme navštívili, a přesto netuším, o který jde. Zaujal mě ale interiér...

Přešli jsme most Ponte Garibalni a vybrali příjemnou restauraci s nepřetaženými cenami, Carlo Menta. Objednali jsme pizzu, džbánek vína a pak ještě tiramisu, a hlavně jsme si konečně odpočinuli. Neskutečně mě totiž pálily nohy (navzdory pohodlným sandálům), a kilometry nasbírané od rána od ubytování už byly docela znát.

Čtvrť Trastevere má kouzlo malé vesničky (před sto lety). Bez neonových nápisů a turistických lákadel.

V Římě to žije do pozdních večerních hodin, je běžné jít do restaurace na jídlo i kolem desáté.

Tuto čtvrť je nejlepší navštívit k večeru, za soumraku. Vybrat nějakou příjemnou restauraci, objednat víno a skvělou pizzu a užít si trochy klidu bez zástupů turistů. Oprýskané domky, který už pamatují nejedno staletí, jsou velmi tajuplné, v restauraci vás nebude čekat turistické „pozlátko“ a pastičky v podobě předražených drinků. Jediným úskalím je, dostat se pak z této čtvrti domů, když se u toho drinku pozdržíte. Nás pak ještě čekala pěkně dlouhá štreka do čtvrti Aurelio, takže jsme před sebou měly dalších asi 5 km cesty!

Zpáteční cesta, malé zastavení u řeky...

Vše ale samozřejmě dobře dopadlo (jak jinak), jen si dávejte pozor na plánování tras na mapy.cz, zejména když vás navedou přes parčík; mnohé parky ve velkých městech se na noc zavírají (něco podobného se nám stalo i v Londýně), takže pokud trasa vede přes nápadně zelenou oblast v mapě, tedy patrně přes park, a zároveň jde o jedinou nejbližší možnost pro pěší, můžete se pak dostat do pěkné patálie a „zajít“ si ještě pěkných pár km, budu-li brány parku zavřené. Což pozdě večer, po nějakých 25 km chůze, už vážně nechcete…

Vatikán (bazilika sv. Petra) večer, překrásná podívaná

Čeho si na Římě cením a malý výlet k moři v příštím příspěvku! 

Co vy a Řím? Už jste tuto krásnou metropoli navštívili, teprve se chystáte anebo vás vůbec neláká?

Hezké dny přeje

Elza