ABOUT THIS SPACE

Myslím si, že všichni jsme Jedno. A taky že má smysl jít svými sny.

Rozhodla jsem se uvěřit tomu, že tady na Zemi lze realizovat úplnou svobodu…tělesnou, duševní, materiální. Že každý může dělat, co ho baví. Že každý může zažívat radost. Že bolest je přítomna, ale posiluje. Že strach je přítomen, ale je od toho, aby se překonával. Že jsme tu proto, abychom žili naplno, ne přežívali.

Tak to zkouším a tvořím.

Zkouším tvořit život, „na který je radost pohledět“, jak se píše v afirmacích od Louise Hay. Na který JÁ s radostí pohledím, dodala bych. Protože každý má představu radostného života úplně jinou… Naštěstí, proto je svět tak úžasně pestrý.

Příliš mnoho času už jsem ztratila tím, že jsem uvěřila někomu jinému než sobě. Dopadlo to tak, že jsem studovala školu, která mě nebavila, a skončila u práce, na kterou se nehodím. A která mě obírala o tolik energie, že ji už po čase nezvládla doplnit ani domnělá protihodnota, která každý měsíc přistávala na mém účtu. Protože já najednou nevěděla, co se sebou. Dny se táhly jak žvýkačka, večery po všedních dnech jsem trávila "dobíjením baterek" a připadala si jako stroj, jako bezduchý jedinec, který nějakou divnou shodou náhod žije život, který si nevybral.

Tak proto jsem se narodila? Abych doopravdy žila jen o víkendech a abych se tímto stylem doslova doploužila až do důchodu? Ale já se nevzdám a nezařadím mezi ty zástupy lidí, kteří tvrdí „takový je prostě život, zvykneš si, časem otupíš“.

Ne, já neotupím a nezvyknu si na ubíjející rutinu bez toho, abych aspoň nezkusila, jestli to náhodou nejde i jinak.

A taky nebudu poslouchat, co mi káže strach. Rozhodla jsem se jít za tím, v čem vidím smysl. I když je to běh na dlouhou trať a začínám prakticky od nuly. I když přesně nevím, jestli je to to pravé. I když přesně nevím, jaké budou následující kroky, znám jen těch pár prvních. Ale mám vizi. Nebude to zadarmo a už vůbec ne snadné. Ale budu mít radost a bude mě to bavit. Možná to nevyjde a já se po čase vrátím do té kanceláře. Možná to ale vyjde a já budu volná. Volná s poznáním, že když chci, tak můžu.

Chci se totiž na vlastní kůži přesvědčit, že opravdu můžeme žít svůj sen. Nebe na Zemi. A že je tady dostatek pro každého.

Že můžeme žít skvělý, naplněný život, jak nám tvrdí stovky motivačních řečníků, autorů seberozvojových knih, spirituálních učitelů, koučů a úspěšných lidí. A budu o tom psát. Jak mi to jde (anebo nejde), protože psaní je pro mě jemná terapie, metoda k utřídění myšlenek.

Budu také psát o svých cestách, protože cestování je nádherná věc a vnímám ji jako nedílnou součást osobního růstu.

A taky sem občas lupnu nějaký divutvorný výtvor z kuchyně, který může posloužit jako malá inspirace pro podobná kulinářská nemehla jako jsem já, která si místo vaření raději čtou, čas přípravy jídla potřebují srazit na minimum a zároveň chtějí zařadit do jídelníčku víc veganských, vegetariánských nebo prostě jen zdravých jídel.

Možná tyhle řádky čtou lidé, kteří se rozhodli jít podobnou cestou, jako já. Ne možná…určitě, protože zákon přitažlivosti funguje :-). Bude mi potěšením, když se se mnou podělíte o ten váš příběh, o tu vaši cestu, kdy jste opustili své jistoty, ve kterých už se nedalo dýchat, a rozhodli se vydat do Neznáma. Když budeme o sobě vědět, třeba nám to půjde líp. Protože žádná cesta není úplně neprošlapaná… A jak to říkal Coelho?

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“