Nepředstavovat si znamená být volný

Jsou jen dva druhy bolesti, které vymýšlí EGO:

1) Něco se nepovede tak, jak bych si představovala.

2) Někdo se nechová tak, jak bych si představovala.

Řešení je nasnadě, a to NEPŘEDSTAVOVAT SI NIC.

Ani to dobré a už vůbec ne to špatné. Protože to, co si představuji, tu není - je to iluze, klam, odklon od reality.

Když si nic nepředstavuji, mohu plout z jednoho přítomného okamžiku do druhého s plným vědomím TEĎ a nevídanou jednoduchostí a elegancí.
Zvířata (i lidi) to vycítí, protože najednou přestanu vysílat konfliktní energie.

(Doopravdy plout, doopravdy být celou svou bytostí teď....jen si to zkus, příštích pár okamžiků vnímat jen to, co právě JE, ne co bylo před dvěma minutami a co bude za dalších pět. A uvidíš sám/sama, co to s Tebou udělá. Je to táák osvobozující!)

Nepředstavovat si ale neznamená nemyslet - naopak. Protože mysl není rušena, pracuje v celém svém rozsahu lépe, než kdy předtím, protože já jsem ta, která rozhoduje, kam budu její energii směřovat - nerozhodují už bezděčné představy, které ani nevím, kde se vzaly a které mě vyrušují.

Nepředstavovat si znamená nechránit v sobě jedinou myšlenku, jak by se někdo měl/mohl chovat. Jak by mě někdo měl/mohl ocenit. Jaká bych měla být já, abych byla přijata. Nedržet v sobě ani myšlenku vlastní výjimečnosti. A nelpět na svých úspěších, ať už jde o fór, který se mi právě povedl, vítězství ve hře nebo vydělaný obnos peněz... Protože jednou se něco podaří a podruhé to zase pokazím. Jednou zazářím jak hvězda na obloze a podruhé předvedu dokonalé fiasko. Klasika, ne? :-) 

S tím, jak mizí pošetilé ego, mizí i spousta, spousta, spousta bolesti. Může zmizet dokonce i všechna bolest. Mizí i překážky a bariéry, které mi brání být tím, kým doopravdy jsem. Všechno je najednou o mnoho snazší, protože mysl nemusí křečovitě držet všechny její ohraničené šablony o tom, co a jak by být mělo nebo muselo a z čeho saje ego svou ne-mocnou sílu.

NEPŘEDSTAVOVAT SI. PLOUT. 

TEĎ!