Podzimní Praha (a jak se tam zabavit i v dešti)

Žádná cesta není zbytečná, ani když počasí moc nepřeje. O tom jsem se znovu přesvědčila, když jsme začátkem října vyrazili na tři dny do Prahy. Jen tak, prostě na výlet – odpočinout si, inspirovat se „pražskými vlivy“, jak nazývám tu specifickou pražskou příchuť, dát si dobrý kafe, koupit něco hezkýho a přiměřeně se unavit typickým shonem. Kde jsme sehnali to nejlepší ubytování a jak si upravit program, abyste si Prahu užili i v deštivém počasí? Čtěte dál :-) 

Strategické ubytování

Nedávno jsem dostala dotaz, jak se v Praze shání ubytování. Je zvláštní, že vždy, když jsem si chtěla udělat výlet do našeho hlavního města, primárně jsem zjišťovala, „u koho přespat“. Když padla možnost nocovat u příbuzných nebo přátel, obvykle jsem výlet odložila nebo zrušila. A proč vlastně, říkám si? Příbuzným jsem totiž často za poskytnutí jednodenního noclehu dovezla milodary v hodnotě cca 500 Kč, a za tuto cenu se ubytujete v lecjakém luxusnějším hotelu. Když jedu do zahraničí, jak to řeším? Přece přes booking nebo AirBnB, tak proč si tuto možnost pohodlně nezvolit i při cestě do Prahy?

Ubytování pro tři osoby jsem hledala asi týden předem na booking.com. Původně jsem chtěla vybrat místo přímo v mé oblíbené čtvrti Vinohrady, případně na sousedním Žižkově. Prioritou byla vlastní koupelna a vlastní vchod, čímž se nabízené možnosti značně zúží. „Hromadných“ a komunitních ubytoven za pár korun zejména pro studenty je ve velkém městě nepřeberné množství, zas takoví odvážlivci ale nejsme. Hezký byteček v ceně 4 000 Kč pro tři osoby za tři noci mi někdo vyfoukl doslova před nosem, a ostatní možnosti se mi moc nezamlouvaly. Nakonec jsem zvolila docela nouzovku, a to velice průměrně vyhlížející EA hotel Jasmín ve čtvrti jménem Libeň. Cena 300 Kč/osobu na noc i se snídaní se mi zdála docela podezřelá a čtvrť se mi taky nezamlouvala, nakonec se ale vše ukázalo jako skvělá volba, kterou při příštím výletu do Prahy určitě zopakuji. Všude čisto, teplo, klid a snídaně prostě vynikající! Další výhodou bylo, že nám na recepci nabídli celodenní jízdenku za pouhých 50 Kč/osoba/den, mohli jsme proto celé tři dny neomezeně a svobodně cestovat za pár korun. Rozhodnutí vybrat "horší" hotel se překvapivě vyplatilo.

Cesta z nádraží na ubytování věru netradiční trasou :-) Mapy.cz, díky!

Hotel je nedaleko o2 arény (1 km), Divadla Pod Palmovkou (2 km), v docházkové vzdálenosti je také Libeňské nádraží (1 km) a samozřejmě autobusová zastávka Skloněná (100 m). Za pár minut se autobusem dostanete na Floru, kde si něco koupíte v OC 😊 anebo přestoupíte na metro A, odkud máte celou Prahu na dosah ruky.

Ten nejlepší výhled na Žižkově

Výlet jsme započali zcela neskomně famózním výhledem, který si užijete, i když zrovna počasí nepřeje. Na Žižkovskou televizní věž jsem kupovala lístky dopředu, rovněž přes booking. Když si totiž koupíte ubytování na bookingu, rovnou vám portál nabídne v dané destinaci značné slevy na různé turistické atraktivity, výstavy apod. Toho jsem neváhala využít, sleva to byla docela značná. Z ubytování v Libni jsme se k Žižkovské televizní věži dostali příjemnou procházkou (2 km). Není vždy snadné odhadnout podle mapy cestu, kudy se dá projít a kudy ne, zadala jsem si proto trasu pro pěší, která nás vedla přes lesík Krejcárek. Cestou mírně poprchávalo, přesto se šlo hezky a člověk si okolí víc užije, než přes zapatlané sklo tramvaje.

Mohla jsem si odpustit tuto obligátní fotku? :-) 

Výhled to byl navzdory oblačnosti famózní. Na vršku nebylo tolik lidí, takže jsme si celý prostor v klidu obešli, fotili se :-D a prohlédli si pražské dominanty z krásného nadhledu. Udivila mě blízká zeleň Olšanských hřbitovů, zejména jejich rozloha – takhle z výšky si člověk teprve uvědomí, jak veliký hřbitov to je. Paradoxně leží v přímém sousedství paláce Flora…. Že by střet dvou světů?! (Když jsem o něco později seděla ve druhém podlaží OC Flóra po večeři v moderní salaterii UGO, skrz neonové nápisy prosvítaly obrysy křížů. Zajímavé…)

Všimněte si těch odrazů. Jako kdyby něco doslova reflektovaly...

O patro níž jsme si dali kafe v místní kavárně. V této části se nachází i restaurace a dokonce ubytování – byla jsem svědkem check-inu zahraničních hostů, kteří se rozhodli nocovat 200 m nad Prahou. Vada na kráse je ta, že když sjedete o patro níž do kavárny, už vás výtah nepustí nahoru na vyhlídku, čehož jsme litovali; chtěli jsme vidět ještě Prahu po setmění, nasvícenou, tak snad jindy.

Výhled z kavárny o patro níže.

Procházka po Vinohradské

Když pominu, že Vinohradská je dost rušná silnice, která odděluje Žižkov od Vinohrad, jde o docela zajímavou nákupní a pěší zónu. Když se vydáte směrem dolů, tedy od Olšanských hřbitovů směrem k centru, potkáte několik zajímavých a vyhlášených kaváren (oblíbená je například Erhartova cukrárna s dlouhou tradicí), dům nábytku Strnad (známý z dokumentu Manželské etudy, mají tam stylové kousky nábytku a dekorací) a také rozmanité a originální podnikatelské záměry malých obchodníků. A hlavně, nakonec dojdete na náměstí Jiřího z Poděbrad, což je velice hezký cíl!

Trhy a kostel na Jiřáku

…protože na tomhle náměstí (krom toho, že je velice krásné) se přes sezónu nepřetržitě konají farmářské a gastronomické trhy. Na každém kroku je nějaké lákadlo, ať už máte chuť na čerstvý štrůdl, poctivý cheesecake, pivo nebo nějakou sezónní specialitu, či chcete pořídit čaj přímo od bylináře, přírodní dekoraci do domácnost nebo prostě jen nasát atmosféru venkovního trhu. Určitě vás zaujme také avargandní kostel, který dominuje náměstíčku. Má asi ty největší hodiny, jaké jsem vůbec na kostele viděla.

Prostě CafeFin!

A až se budete chtít schovat do tepla, zkuste CafeFin – ale pozor, v době oběda bývá dost často obsazeno. Je to famózní kavárna se skvělým kafem a ještě lepším avotoastem. Nebo naopak? :-D Jde o ideální místo na brunch, do 12 hodin tu dostanete ten nejlepší avotoast v Praze. No nevypadá úžasně?

Pokud nepůjdete z Vinohradské, ale pojedete metrem, vystoupíte na trase A na náměstí Jiřího z Poděbrad, a kavárnu budete mít prakticky přímo před sebou (na levé straně při pohledu ke kostelu). Fajn tip je také mamacoffee, kde jsem nic k snědku nevyzkoušela, ale dala si stejně tak dobré soya cappuccino. Prostory jsou to malinkaté, ale útulné a s jistým kouzlem a šmrncem.

Kdo je taky cappucino lover jako já? :-D Tohle je se sójovo-kokosovým mlékem, a přesto se jim pěna povedla.

Útulná kavárna mamacoffee na Jiřího z Poděbrad

Podvečerní procházka starou Prahou

Našla jsem způsob, jak si užít historickou Prahu bez křečovitého proplétání se skupinkami zájezdů. A to – vyjít si tam k večeru! Když se stmívá, hromadné zájezdy už mají většinou rozchod a do ulic vyráží rozptýleně ti, kteří chtějí nasát jedinečnou atmosféru. Už také nikdo tolik nespěchá, a jak se rozsvěcí pouliční lampy, okna a světla malých obchůdků, genius loci nabírá zcela jiný nádech, než za ostrého denního světla. Najíst se dá v centru už v kdejakém řetězci rychlého, ale i zdravějšího občerstvení (například Bageterie Boulevard, kde jsme bohatě za 100 Kč večeřeli my), takže nemusíte platit tu stovku za lžíci polévky v pochybné putyce pro turisty.

Uličky Starého města za soumraku mají atmosféru skoro jako někde ve Středomoří.

Je zajímavé projít nejen Staromák, ale i spletité přilehlé uličky, do kterých se jen tak nedostanete, a dívat se kolem sebe. Nakonec vás ale stejně cosi táhne Karlovou ulicí ke Karlovu mostu (jako kdybyste ho neviděli už tolikrát), odkud můžete pozorovat výletní lodě, na jejichž střechách hosté hodují. A když přejdete Karlův most a k Hradu už se vám nechce, hezká a netradiční procházka je po Kampě nebo Cihelnou ulicí k Valdštejnské jízdárně. A tam se také, krom útulných hospůdek s venkovním posezením, nachází „vlez“ na metro A (Malostranská). Takže když posedíte v jedné z hospod, můžete se rovnou dopravit na ubytování bez složitého hledání stanice. :-) 

Hospůdka v Cihelné ulici s celoročním venkovním posezením

Letná aneb Praha zase trochu jinak

Pokud zrovna neprší a chcete si užít trochu přírody a hlavně famózního výhledu, doporučuji dopravit se na zastávku Hradčanská. Jestli vás ještě neomrzel Pražský hrad, udělejte si tam malou zastávku (pro mě bylo nově objevené místo Daliborka, pevnostní věž na konci Zlaté uličky), jinak pokračujte směrem k Letenskému profilu (víte, že se jedná o naleziště trilobitů?), a dál k vyhlídce, odkud je nádherný výhled na Prahu.

Když půjdete podél vrchu Letná, neminete další krásné výhledy na řeku, Josefov a Staré město pod vámi. A docela se projdete, tato trasa po „hřebenu“ Letné má bezmála 4 km! Budete také míjet takzvaný „Stroj času“, tedy kyvadlo dominující středu Letné, a nakonec dojdete k Letenskému zámečku. Když budete mít štěstí, cestou potkáte otevřený kiosek, kde si můžete dát něco na zahřátí (nebo ochlazení). Mimochodem, v těchto končinách se nachází několik muzeí (např. Zemědělské, Národní technické, Expo 58, Muzeum her a taky Muzeum kávy). Takže pokud počasí zrovna nepřeje a ještě není úplně pozdě, můžete si rovnou „odpočinout“ v muzeu a obohatit se na duchu.

Plácek pod "Strojem času", stejnou fotku mám tuším z března 2018...

Odpočinek „na kultuře“

Praha je skvělá v tom, že „blbé počasí“ je sice smůla, ale můžete si zařídit alternativní program. Krom muzeí se nabízí škála různých výstav a galerií. Já se například už dlouho chystám do Národní galerie, ale vždy jsem tak zaneprázdněna dalšími cíly, že to prostě nejde stihnout :-D. Myslím si totiž, že na návštěvu Národní galerie je potřeba vyhradit si alespoň 3 hodiny, zejména ve Veletržním paláci v Holešovicích. Tak příště, snad to stihnu ještě letos.

Z té "kultury" jsme tentokrát navštívili Divadlo Pod Palmovkou (docházková vzdálenost z ubytování v Libni), a to tragikomedii s Langmajerem v hlavní roli. Lístky jsme kupovali asi týden dopředu přes internet, a měli jsme štěstí na poslední tři. Hra mě kdovíjak neuchvátila, ale bylo to příjemné zpestření a zakončení dne. A pokud jste příliš unavení na intelektuální činnost a zušlechťování ducha na výstavách či muzeích, vždy si můžete zajít do kina takřka v jakémkoli obchodním centru.

Nakupování…

Co by to bylo za výlet do Prahy, když si nic nekoupíte? :-D No jasně, pokud bydlíte ve větším městě, jste zvyklí na široké spektrum obchodů. Já ale bydlím v městečku z omezenými nákupními možnostmi, takže si ráda užiji luxusu, že navštívím své oblíbené řetězce, jak například Lush, Manufaktura nebo obchůdky s kvalitními čaji. Takhle jsem si například spontánně koupila kvalitní sáčkové čaje, sedmikráskový krém z Manufaktury a originální zápisník zapínací na magnet se zlatými deskami, což mi udělalo velkou radost. Do Lushe jsem se tentokrát bohužel nedostala, takže o důvod víc jet ještě do Vánoc znovu :-D). A neminula jsem ani tradiční obchůdky; zajímavý byl třeba ten s perníčky, kde to krásně vonělo, protože je pekli přímo v obchodě.

A palác knih na Václaváku? Na to vám ty tři hodiny možná taky stačit nebudou :-D A to nemluvím o množství antikvariátů. Opravdu zajímavé knihy mají poblíž Národní, ve Spálené ulici 53. Kdybych měla víc času, zaseknu se tam dost dlouho. Proč jen ten čas v Praze tak rychle utíká?! A proč je ten článek už tak dlouhej? :-D

No dobrá, všechno hezké jednou končí.

To je z mého výletu vše, užívejte podzimu, nenechte se jím odradit a CESTUJTE!

Elza