Ahoj, čtenáři! Jestli jsi nečetl
předchozí díl, dovolím si Tě naň odkázat zde, abys nebyl ochuzen o souvislosti.
Nuže tedy, četl-li jsi předchozí pražský a neodradila-li jsem Tě ještě svými
rozprávkami, můžeme po delší odmlce pokračovat.
10. Vnitroblock
V noci jsem slyšela divné
zvuky, jako kdyby v bytě nad námi někdo něco stěhoval po podlaze. Jenže
nad námi už žádný byt nebyl… #možnástrašidlo Radši jsem to pustila z hlavy
a těšila se, co přinese dnešní den a jestlipak si někde konečně dám ten
avotoast. Sbalily jsme si všechny věci a zvažovaly, zda si je nechat na nádraží
v úschovně. Jenže tím bychom ztratili čas, musely využít MHD a ještě
platit poplatek; rozhodly jsme se proto, že těch pár švestek (batůžek a spacák)
nám bude denními společníky a že to spolu nějak zvládneme.
Včerejší akční den a noční
Věřte-nevěřte mě trochu vyčerpalo, těšila jsem se na pořádný hrnek cappuccina
(s rostlinným, of course <3). Něco po deváté jsme zapluly do
Vnitroblocku, který se nacházel jen jeden blok od našeho „bydliště“. O
Vnitroblocku jste určitě slyšeli. Jestli ne, tak slyšeli, akorát o tom nevíte #neberměvážně.
Vnitroblock – multižánrové centrum, které se tváří jako hipsterský underground.
Kavárna, galerie, klub i obchod v jedné osobě, přesněji v jedné velké
členité „místosti“ bývalé fabriky na místě, kde by to člověk nejméně čekal.
Velký prostor, neomítnuté zdi, přiznané železné konstrukce, obnažené žárovky
visící na kabelu, podlaha zalitá betonem, nábytek splašený za odvoz… Může být
TOHLE útulné, stylové? Jinde možná ne, ale ve Vnitroblocku rozhodně ano.
Hned
po vstupu na vás dýchne taková zvláštní, tvůrčí a inspirativní atmosféra.
Kdybych se mohla teleportovat někam, kde bych měla psát tenhle článek, tak
rozhodně tam. Bavilo by mě taky odtamtud, z nějakého zánovního a trochu
zatuchlého křesílka, pozorovat dějství. A člověk se těm spisovatelům, kteří
psali svá díla po kavárnách, vůbec nemůže divit… Jenže pouhé prostředí nás
nenasytilo a zjišťovaly jsme, co k snědku je k mání. Záhy jsme
zjistily, že bohužel téměř nic. Smutně jsme hleděly na za vitrínou vyložené a
předražené raw i jiné dezerty, na které jsme ale vůbec neměly chuť. Dala jsem
si aspoň to kafe a Janča čaj, abychom ještě nasály atmosféru a docenily nápad
tvůrců. Vytvořit prostředí decentní renovací bývalé fabriky, kam lidi
zajdou na kafe, na výstavu, do miniknihovny, na koncert, přednášku, vernisáž, výstavu, ale i do obchodu - to je, pane jo, záměr. Tleskám. A
tleskají i druzí, soudě podle popularity a návštěvnosti.
11. Antonínovo pekařství
Už bylo hodně po desáté a my stále
před snídaní, rozhodly jsme se proto zamířit do vyhlášeného Antonínova pekařství. Já spíš jako doprovod, protože je velmi tradiční a poctivé (super),
ale není veganské (ach jo). Cestou jsme dost bloudily, než jsme se vymotaly z Holešovic
směrem k Letné, kde se pobočka známého pekařství nachází. Když jsme se
rozhodovaly, kterou cestou se vydat, intuitivně jsme zvolily tu „hlavně-proboha-pryč
od hlavní silnice“. Posléze jsme vskutku nechápaly proč, protože nejen že jsme
si dost zašly, ale procházely jsme opravdu nevzhlednou částí Prahy. Nebloudily
jsme ale samy. Oslovila nás anglická rodinka a ptala se na cestu. Snad jsme
dobře poradily, tak že by proto?
Konečně jsme se dotrmácely k pekařství;
zákusků a pečiva bylo vskutku nepřeberné množství. Vegan krom chleba asi
opravdu nic, dala jsem si bábovku a druhý kafe – takzvaného druháka, a Janča
koláč a kakao. Užívaly jsme si poslední chvilky v teple a závětří, venku
bylo opravdu nevlídno a čekal nás výstup na Letnou…
12. Letná
Poprvé v životě jsem stála před
letenským zámečkem, a to 25.března se svařákem v ruce. Tohle místo jsem
znala jen z knížky mé oblíbené spisovatelky a blogerky Pavly Smetanové,
která sem ráda chodívala a stále chodívá na pivo. Foukal studený vítr, na který
byl i zimní kabát krátký. Ani ten ale nevyrušil úchvatný výhled. U „kyvadla“ se
fotí mnoho mladých cizinek a cizinců, nejspíš jižani, Italové, Španělé. A taky
my. Mrazivý proudům navzdory fotíme „lítací“ snímky, připadám si jako ti
cizinci, jsem návštěvníkem ve své zemi. Jen vyletět, vyletět z Letné a
letět ještě výš… Mimochodem, máte lítací sny? Já ano a děkuji za ně Bohu,
protože bez gravitace jsou všechny probrémy vyřešeny…
13. LUSH
Znovuzmrznutí č. 2 úspěšně splněno,
a teď raději zase někam do tepla. Přeletěly jsme z Letné přes Čechův most a
Pařížskou ulici dál směrem k tomu „pravému“ turistickému blázinci okolo
Staroměstského náměstí. Opět trhy, blázinec. Janča měla v obchodě Desigual
vyhlídnutou kabelku ve slevě, chtěly jsme se proto dostat na Václavák, kde se
obchod nacházel. Vybraly jsme „kančí“ stezky, abychom tuto cestu nemusely
absolvovat hlavním turistickým proudem. Kabelka zakoupena, úkol splněn, a teď
honem do Palladia a hlavně LUSH, jediné české pobočky této netradiční
kosmetiky, kam jsem se opravdu těšila. Neskutečná vůně mě ovanula už ve dveřích,
a rozhodně to nebyla žádná chemka. Kosmetika LUSH je v zásadě přírodní,
netestovaná na zvířatech, ručně vyráběná a dalo by se říci, že co kus, to
originál. Kdysi, ještě než měl LUSH otevřenou pobočku u nás v ČR, jsem
slýchala ódy pěnné na jejich voňavé masky na vlasy a pleť, proto jsem
se dlouho nerozhodovala, co si odtud odnést.
Drahou kosmetiku si téměř nekupuji,
tak jsou pro mě maska na vlasy a pleť – každá po 395 korunách, celkem raritou.
Chtěla jsem ale investovat do vize, kterou podporuji (soudě podle toho, jak je
prezentována), a navíc jsem chtěla otestovat, zdalipak se nejedná pouze o
nafouklou bublinu a poctivou práci marketérů. Překvapila mě nabídka takzvaných
čerstvých masek složených převážně z bylin, ovoce a dalších
jedlých surovin, která se musí uchovávat v ledničce. Nepochybuji o její
účinnosti, o tom žádná, ale tehdy v tom obchodě jsem si říkala, že takovou
masku si přece sama vyrobím (no, zatím jsem si ji nevyrobila).
Primárně jsem sháněla něco na
posílení vlasů a po konzultaci s obsluhou vybrala masku wen hua. Voněla zvláštně, jako nějaký
kořeněný čínský čaj. A na pleť potom mátovou mask of magnaminty. Teď, zatímco píšu, mám oba produkty vyzkoušené,
a nemůžu si vynachválit zejména masku na vlasy, kterou bych si určitě koupila
znova. Masku jsem nechala na vlasech 3 hodiny a myslím, že to bylo akorát (20
minut podle návodu na obalu mi připadá málo). Po velmi dlouhé době mám vlasy
lesklé, vyhlazené a zároveň vzdušné, velmi příjemné na dotek. Podobný efekt
jako po práškové henně (i wen hua obsahuje hennu), jenže lépe regenerované. Co
se týče masky, rozhodně mé mastné pleti neuškodila, v rámci možností
povrch detoxikovala a vyhladila. Zázraky ohledně pleti nejsou v mém
případě na pořadu dne (ani noci). Maska úkol splnila a pleť si stále dělá, co
chce, takže vše při starém. Jestli jsi ještě nebyl(a) v LUSH, určitě se
tam zastav, obsluha je velice ochotná, pomůže Ti najít řešení na míru a
poskytne Ti tolik vzorků, kolik jen chceš.
14. Cacao
Čas jako kdyby nám začal protékat
mezi prsty – blížila se půl čtvrtá odpolední, kdy jsme měly v plánu odjezd
z Hlavního nádraží. Jenže před tím jsme ještě chtěly stihnout ten
začarovaný avotoast! Z restaurací v Palladiu jsme si nevybraly a na
poslední chvíli se rozhodly stihnout věhlasné Cacao. Prostor to byl nádherný, i
když trochu studeně vyhlížející – vysoké klenuté stropy, velká okna, bohužel
syntetické židle a malé kulaté stolečky. Objednala jsem grepový fresh (79 Kč) a
konečně ten avotoast (tuším, že taky 79 Kč), Janča salát. Mno, tak drahý džus
jsem měla naposledy v zahraniční měně, ale budiž – měla jsem na něj
ohromnou chuť, tak mi za tu cenu stál. Avotoast jsem si představovala trochu
jinak, alespoň trochu více poznamenaný avokádem a z nějakého více
opravdového chleba.
Nuže, něco splněno, něco zůstane na
příště. A tak to má být. Příště si určitě nenechám ujít CafeFIN, Náplavku,
Národní galerii, Grébovku, bistro Mezi srnky... Pokud se ovšem opět neutvoří
lepší plán za pochodu J.
Cestujte, ať je to jakkoli na krátkou dobu a jakkoli blízko. I když vás to
někdy nechá zmrzlé a vyčerpané...protože zážitky jsou nejvíc!
A kam chodíte v Praze rádi vy?
Elza
No comments:
Post a Comment